Upravit stránku

Příjmení Typl je - minimálně - východočeské tenisové veřejnosti známé zejména díky jeho o šest let mladšímu bratrovi Jáchymovi. Starší z bratrů Vojtěch (24) absolvoval obor Fyzioterapie na 3. lékařské fakultě UK v Praze a v současné době pracuje na Institutu sportovního lékařství v Praze. Kromě toho také působí u slovenské florbalové reprezentace juniorek a žen, české florbalové reprezentace U17 či superligového florbalového mužstva FbŠ Bohemians Praha. Přetrvávající covidové bezčasí se snaží naplnit aktivním pohybem a pobytem v lese či na horách. "Určitá omezení na mě měla dopad, takže jsem se tomu musel přizpůsobit, ale jsem vděčný, že fyzioterapie běží víceméně normálně. Pořád mohu zaběhnout někam do lesa nebo na hory, to je nyní mé časté sportoviště. Snažím se toto období trávit relativně normálně," říká Vojtěch Typl

Jak se stane, že se gymnazista z České Třebové rozhodne pro studium fyzioterapie? Rodinná tradice?

"Rozhodnutí se vyvíjelo postupně. Během střední školy jsem nejvíce pomýšlel na kariéru vrcholového sportovce v judu. Roky přinesly velkou řadu lehkých i komplikovaných zranění, která mě spojila s mnoha šikovnými fyzioterapeuty. Zpětně vidím, že mě právě zranění dovedla na tuto cestu. Vidím velkou spojitost mezi fyzioterapií a sportem. Touto cestou jdu v rodině zatím jediný, ale mohu mluvit o skvělé podpoře, kterou mi dávají." 

Absolvoval jste obor Fyzioterapie na 3. lékařské fakultě UK v Praze. Který z předmětů vám dal nejvíc zabrat?

"Takto bych asi na škole nic nehodnotil, každé vysokoškolské studium má svá úskalí, pro každého tím úskalím může být něco jiného. Studium jsem vnímal jako obrovskou příležitost získat nová poznání, inspiraci pro život, bavilo mě a poznávání nových věcí mě stále baví. Rozsahem nejvíc času zabrala anatomie." 

Působíte na Institutu sportovního lékařství v Praze. Jak probíhá váš běžný pracovní den/týden?

"To je obtížné krátce popsat. Každý den je jiný, málo co a málo kdy se opakuje. Bývám na pobočce hokejové Slavie a na hlavní pobočce Malvazinky. Prodloužený víkend trávím bud na reprezentačních srazech, na zápasech FbŠ Bohemians nebo na soustředění. Volné dny a volný čas využívám na cestování, sport a koníčky. Jsem rád s rodinou a přáteli."

Kromě Institutu sportovního lékařství máte úvazek u superligového florbalového týmu FbŠ Bohemians Praha. Jak vznikla spolupráce mezi vámi a tímto klubem?

"Při působení u florbalové reprezentace juniorek na Slovensku a našich dorostenců jsem se seznámil s Michalem Jedličkou – hlavním trenérem, poté jsem s týmem začal fungovat." 

Kdo (co) na vás měl profesně největší vliv?

"Moje první myšlenka směřuje k prostředí, ve kterém se člověk pohybuje. Sportovci potřebují v určitém ohledu jiný přístup a péči. Snažím se být empatický a vnímat je i vše okolo a tím se řídím a právě proto myslím, že tohle na mně má velký vliv."

Kde nebo čím se profesně vzděláváte nebo inspirujete?

"Velmi rád jezdím na kurzy pro fyzioterapeuty, kde je možnost utužit, vylepšit již dosažené dovednosti. V oblibě mám i diskuze a výměny zkušeností s dalšími terapeuty. Přečtu si odbornou literaturu, podívám se na poučná videa a poslední dobou poslouchám i podcasty. Uvidíme, kam mě následující roky zavedou, každopádně se chci profesně posouvat pořád dopředu a být v obraze." 

Pokud jde o fyzioterapii jako obor, je nějaký země, která udává směr, je v něčem výrazně napřed?

"Rád bych měl toto srovnání z celého světa, ale to budu snad schopný říct za pár let lépe. Nyní mám zkušenost ze Skandinávie, kde mě určité věci oslovily. Ve světě má fyzioterapeut různé postavení. I naše české poznatky jsou v cizině vyhledávané."

Jak vy osobně vnímáte stále delší období izolace, karantén, uzavírání sportovišť? Jak toto nesnadné období trávíte vy?

"Určitá omezení na mě měla dopad, takže jsem se tomu musel přizpůsobit, ale jsem vděčný, že fyzioterapie běží více méně normálně a profesionální sporty také. Pořád mohu zaběhnout někam do lesa nebo na hory, to je nyní mé časté sportoviště. Snažím se toto období trávit relativně normálně." 

Co byste v tomto směru poradil ostatním mladým sportovcům? Co dělat, jak se hýbat?

"Ukazuje se, jakou morálku a lásku sportovci mají k tomu, co dělají. Pokud se jedná o sport, kde nyní nelze soutěžit, tak bych ho já osobně dobře využil na kondiční přípravu. Online hodiny ze školy nezaberou tolik času, takže kombinace ranního a odpoledního tréninku proložená školou se mi zdá jako dobrá volba. Sportovat doma, sportovat venku, najít cestu a udělat si plán. Hlavní je chtít."

Jak relaxujete, u čeho si nejlépe odpočinete?

"Jsem v tomhle trochu blázen, ale pohyb je pro mě odpočinek. Když si tělo řekne, tak si dám saunu, bazén nebo si vyčerpaný prostě lehnu a usnu."

Jakým sportům se ve volném čase věnujete?

"Baví mě zkoušet téměř všechno. Pravidelně to bylo dřív Judo. Nyní nejčastěji běh, kolo, běžky, florbal a cvičení. Po Judu jsem loni zkusil i Kendo."

Váš bratr Jáchym hraje závodně tenis. Jaký vztah máte k tomuto sportu vy?

"Perfektní, má v sobě spoustu emocí a to mám na sportu moc rád. Je to tak a já doufám, že jednou Jáchyma porazím, ale to budu muset ještě hodně potrénovat."

Tenis je náročný sport po fyzické i mentální stránce. Co byste mladým tenistům doporučil, aby je tento sport stále bavil, zůstali u něj i v dospělosti a byli stále fit?

"Obecně si myslím, že by se měl sportovec v průběhu své kariéry naučit pracovat se svým tělem. Zjistit, jaké věci mu pomáhají, v čem má silné a slabé stránky a na tom dále pracovat. Je nutné se o svoje tělo velmi dobře starat, abych mohl sportovat celý život. Já osobně se snažím postavit základnu na tom, že mě ten samotný sport naplňuje. Mám jednoduše řečeno chuť si jít pinknout. Další věc, která mi někdy chybí ve sportech pro jednotlivce, je parta lidí okolo. Myslím, že je důležité jí najít a trávit s ní i volný čas a nejenom soupeřit. U profesionálních hráčů je samozřejmě důraz na výkon a úspěch, ten může motivovat nebo být naopak důvodem, proč se sportem někteří hráči končí. Vybalancovat to rozhodně není jednoduché."

Už několik let pořádáte soustředění tenisových nadějí. Kolik turnusů už jste dělali? Mohl byste popsat nebo přiblížit koncept vašich kempů?

"Bude to šestý rok a soustředění už bylo mnoho. Začínali jsme u nás na zahradě ve stanech a další roky se přesunuli do Litomyšle, kde je perfektní zázemí. Z kluků, kteří mají spojitost se Žamberkem, se jich zúčastnili či zúčastňují Míša Hudetz, Max Kubelka, Dominika Horálek nebo Tomáš Jandík. Před rokem a půl se přidala další skupina mladších žáků, takže jsou skupiny dvě a soustředění je nyní víc. Soustředění jsou naprosto dobrovolná, mají pestrou náplň od rána do večera, nikdo se nenudí. Jsou všestranná, fyzicky náročná, nechybí velká porce zábavy a týmových aktivit. Cítím, že i u chlapců jsou oblíbená – samozřejmě i proto, že to jsou mladí sportovci zvyklí pravidelně trénovat, sami chtějí něco dokázat, dosáhnout zlepšení, být úspěšní. To pak člověka těší a organizuje soustředění rád. Hlavní myšlenkou je právě parta. Cílem je vytvoření skupiny hráčů, kteří mají podobný cíl, podobnou výkonnostní úroveň a hlavně jsou to nejen soupeři, ale i kamarádi. První skupina začínala také v kategorii mladších žáků. Nyní jsou to dorostenci, chlapi a kromě toho, že i nadále chtějí jezdit na soustředění, rádi se setkají mimo tenis a společně něco podniknout. Považuji u sportu za velmi cenné právě to, že se vytváří přátelství – někdy i na celý život." 

Nahoru