Upravit stránku
  • Dr. Richard Kirsch

    Nejlepší a nejúspěšnější hráč klubu v předválečném období. po válce emigroval do USA, kde hrál turnaje rodinných dvojic se svým synem Harrym. Do Žamberka zavítal v r.1990 ve svých 94 letech a byl překvapen, jak se tenis ve městě rozvíjí.

    Vpravo stojí nejlepší předválečný hráč TOSK Richard Kirsch. Vlevo je jeho syn Harry, oba hráli v r.1950, již v emigraci, ve Forest Hills turnaj dvojic otec-syn.

  • Marie Prošková

    Přišla do klubu krátce po válce a stala se velkou hráčskou osobností, ale hlavně první trenérkou, která vychovala celou generaci hráčů a hráček.

    Marie Prošková, první oddílová trenérka mládeže v TOSK působila od r.1936 do r.1949.

  • JUDr. Zdeněk Jaška

    Velký mohykán žamberského tenisu. Zrod klubu pamatoval jako kluk, ale již před válkou se zapojil do jeho rozvoje. Ještě více během okupace a nejvíce po jejím skončení. Patřil spolu manželi Fiedlerovými a svojí ženou Jarmilou k těm, kteří převedli tenis v Žamberku nelehkými 50. léty (soudruzi mu málem znemožnili promovat na právnické fakultě, přestože měl všechny zkoušky i státnice uzavřené, stačilo, že hrál buržoazní sport – tenis). V 60. letech hrál za první družstvo a v jejich závěru se významně podílel na renesanci tenisu v Žamberku. Krátce v letech 1968 – 72 byl předsedou tenisového oddílu, ve výboru pracoval až do r.1978. Významně přispěl k pořadatelství tenisových turnajů a k organizaci tenisových škol v Žamberku pod vedením tehdy významných československých trenérů. Do tenisu vtáhl celou svoji rodinu. Zemřel v r.2012 ve věku nedožitých 90 let.

    JUDr. Zdeněk Jaška stojí uprostřed mezi J. Fiedlerem a J. Hajzlerem. Tito tři mají velký podíl na tenisu v Žamberku. Ještě spolu s Bř.Charfreitagem založili tradici turnajů a převedli oddíl pro tenis nepříznivými dobami v 50. a 60.letech.

  • Jan Fiedler

    Patřil ke generaci žambereckých sportovců a funkcionářů, která výrazně ovlivnila sportovní dění ve městě po dobu více než 50 let. Především ale byl obětavý hráč a hospodář v našem tenisovém klubu. V 50. letech, kdy byla doba pro tenis nepříznivá, obětavě držel tento sport nad vodou, vedl oddíl, hrál, upravoval kurty, později spoluzaložil tradici tenisových turnajů. Se svojí ženou Věrou mají velkou zásluhu na tom, že tenis v Žamberku vydržel a další generace ho mohly dále rozvíjet. Po mnoho let pevně držel v rukách oddílové finance a staral se o vyřizování nezbytné tenisové agendy. V pozdním věku pomáhal radou i nezměrnými zkušenostmi. Je nositelem řady tělovýchovných a tenisových vyznamenání. Honza zemřel v požehnaném věku 85 let 13. září 1989.

    Jan Fiedler (vlevo) při předání cen na turnaji v roce 1974.

  • Věra Fiedlerová

    Velmi dobrá hráčka klubu, patřila mezi špičku ve východočeské oblasti, pomáhala klubu také jako funkcionářka, zastupovala ho v okresních i krajských tenisových orgánech. Nějakou dobu působila v klubu i jako trenérka mládeže.

    Věra Fiedlerová – dlouholetá úspěšná hráčka oddílu.

  • Břetislav Charfreitag
    V mládí sportovec, ne špičkový, ale velmi zanícený. Jeho sportovní výsledky nebyly špičkové, a tak již od raného věku spíše pomáhal organizovat, později sám byl organizátorem mnoha sportovních akcí v Žamberku. Byl vždy takovou pilnou včeličkou, měl vše pečlivě připravené, pomáhala mu v tom i jeho filatelistická přesnost a důslednost. Na konci 50. let spolu s J.Hajzlerem, J.Fiedlerem a Z.Jaškou založili tradici žamberských tenisových turnajů. B.Charfreitag pak po dlouhá léta, prakticky až do své smrti v r.1976 tyto turnaje řídil a opět velmi pečlivě a přesně. Jeho zásluhou byla laťka organizace žamberských turnajů položena velmi vysoko a následovníci měli na co navázat. V době normalizace byly jeho přímé a zásadové postoje zejména proti sovětské okupaci trnem v oku místním komunistickým pohlavárům. Snažili se ho zdiskreditovat, jeho jméno vymazat ze všech akcí, znemožňovat mu práci. Zůstal však stále stejný a zlomit se nenechal. V tenisovém klubu ještě kromě zmíněných turnajů zorganizoval dvě tenisové školy pod vedením tehdy významných trenérů – v r.1957 Fr.Buriánka a v r.1958 Fr.Casky. Břetislav Charfreitag zemřel nečekaně v 55 letech 24.července 1976. Žádost o to, aby se hned další ročník turnajů v Žamberku mohl hrát jako jeho memoriál, soudruzi smetli ze stolu, a tak teprve 21. ročník v r.1990 mohl nést jeho jméno.
  • Zdeněk Krhounek

    Polovina 70. let minulého století přinášela mnohé změny. A u vojáků z povolání i přesuny. Tehdy se major Zdeněk Krhounek přistěhoval i s rodinou do Žamberka. Podhůří Orlických hor ho hned nadchlo, navíc cítil, že by zde mohl naplnit svoji tenisovou lásku. A tak vzal pod paži svoji nerozlučnou kamarádku – tenisovou raketu – a šel Žamberkem přesně tam, kde byl antukový dvorec a natažená síť, tenisový areál, kde mohl věnovat čas bílému sportu. Táta nabídl do rozvíjejícího se oddílu svoje nadšení a elán pro tenis, nabídl zkušenosti a poctivou práci. Tenisové kurty se plnily dalšími zájemci. Ke stávajícím, Chvátilovým, Fiedlerovým, přicházejí další, Kulhánkovi, Neugebauerovi, Vodrážkovi, Kubíčkovi a mnoho jiných. Dospělí se zapojili a jejich děti se pod tátovým vedením staly učenlivými žáky. Brzy se zúčastňovaly mnoha tenisových soutěží. Nadšení a láska dohonit a nasadit správně míček na střed rakety se staly hlavní náplní veškerého volného času Zdeňka a dětí. Táta miloval červenou antuku mezi zelenými loukami u řeky Orlice. Radoval se z houževnatosti dětí, které zápasily o každý gam, a z rodičů, zavěšených na pletivu kurtů a fandících dětem. Žil tenisem, žil Žamberkem. Další jeho životní pouť ho zavedla do Brna. Dál se věnoval dětskému tenisu. Až jednoho dne při tréninku praskla struna a srdce rakety i srdce tátovo. Zdeněk a míček se vznesly mimo prostor a čas. Žamberský tenis žije dál. Tátovy zkušenosti a předané znalosti tam dále uplatňují.

    Elegán Zdeněk Krhounek, trénoval žambereckou omladinu v letech 1976-1983, vychoval řadu osobností (snímek je z roku 1981).

  • Bohumil Kulhánek

    Patřil ke generaci, kterou tenisově vychovala Marie Prošková. Hrál za různá oddílová družstva, pomáhal s renesancí tenisu v 70. letech, pracoval ve výboru klubu, byl hlavním organizátorem tréninkových tenisových táborů Slavie Praha v letech 1973 - 1975. V nich dostala příležitost trénovat s nejlepšími Slávisty i nová generace žamberských tenistů. K tenisu přivedl svého syna Honzu, z něhož se postupně stala významná hráčská a později i funkcionářská osobnost TOSK. V tradici pokračuje i třetí generace Kulhánků v osobě Jakuba.

    Bohumil „Míla“ Kulhánek, předseda klubu v letech 1972-1974.

  • Miloslav Chvátil

    Nejvýraznější osobnost obnovy činnosti klubu po r. 1969. Hrál za první družstvo, trénoval omladinu, vedl dorostenecké a později žákovské družstvo, v letech 1974 - 2002 byl předsedou klubu. Staral se o obnovu a vylepšování tenisového areálu. Do současnosti zorganizoval více než 130 turnajů na žamberských kurtech. Zastupoval klub v okresním i krajském tenisovém svazu.

     Miloslav Chvátil se loučí s funkcí předsedy klubu po úctyhodných 28 letech (rok 2003)
  • Radek Neugebauer

    Hráč mnoha družstev, od žákovského až po dospělé, ale hlavně znamenitý trenér, který se po r.1995 stal i oficiálním, později prvním profesionálním trenérem klubu. Vychoval několik generací znamenitých hráčů a hráček. Už dlouhou dobu je hlavním garantem účasti klubových družstev v různých soutěžích. Navrhl a prosadil změnu ve fungování zázemí klubu po výstavbě haly a nové klubovny.

  • Ing. Stanislav Tajbr

    Předseda klubu od r.2002, stál v čele v období nejvýznamnějších změn v jeho činnosti, zejména po výstavbě a zprovoznění nové haly a zázemí. Významně pomáhal nastavit finanční politiku klubu v nových podmínkách, i jeho zásluhou se klub brzy zbavil dluhů po zmíněné výstavbě. Systém fungování klubu přináší kromě společenské prestiže i významné sportovní úspěchy, jak v soutěžích družstev, tak i jednotlivců. Závodně tenis nehrál, ale přivedl k němu obě své děti a určitý čas pomáhal trénovat mladé tenisty.

Nahoru