Pro mladé kluky je to šance odrazit se do velkého tenisu, říká o challengeru v Prostějově jeho ředitelka Petra Černošková

Ve funkci turnajové ředitelky má za sebou Petra Černošková (51) na prostějovském challengeru 24 ročníků a nabytých zkušeností na rozdávání. Bývalá vynikající tenistka, která ve dvouhře -  ještě pod dívčím jménem Langrová - absolvovala všechny čtyři grand slamy (nejlepším výsledkem 3. kolo na French Open v roce 1996) a na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v květnu 1997 na 53. místě, po aktivní kariéře plynule přešla do manažerské pozice, raketu a tenisáky vyměnila za kancelář, telefon a diář. Naše povídání o zákulisí a organizaci UniCredit Czech Open, turnaje mužského profesionálního okruhu mezinárodních tenisových turnajů ATP Challenger Tour, jsme museli dvakrát přerušit, nejprve do hovoru vstoupil telefonát komentátora České televize Marka Svačiny, poté kvůli přivítání jedné z návštěv. „Omlouvám se, je to jeden velký kolotoč. Teď už je to ale docela dobré, protože když se turnaj rozjede, tak to znamená, že vlastně všechno běží a všechno máme připravené,“ říká Petra Černošková v původním rozhovoru pro web TOSK Žamberk.

Předpokládám, že dnes (1.6. – pozn.) asi nejsem zdaleka první člověk, s nímž hovoříte. Kolik schůzek jste zatím absolvovala, popř. vyřídila mailů, telefonátů?

"Zrovna dnes jsme měli  u nás v Prostějově na náměstí dětský den, od rána jsem byla tam, pak jsem se vrátila sem do areálu. Ráno mě vzbudila nepříjemná SMS od šéfa našich správců, že přes noc byla bouřka se silným deštěm a že zápasové kurty 1 a 2 nemám pouštět na rozehrávku a musí je spravit tak, aby byly na 10:30 připravené ke hře. Takže v podstatě už od rána se něco řeší a dělá."

Tím mi nahráváte na další otázku. Já jsem zvyklý být v kanceláři poměrně brzy, ale vy jste mi na můj mail včera odpovídala také dost časně…

"Samozřejmě, v době turnaje je to jiné, ale když nemáme turnaj a je běžný pracovní den, tak jezdím do práce na osmou. Ale třeba včera bylo obrovské specifikum, že do toho všeho jsme ještě organizovali Zlatou tretru Ostrava. Takže vlastně všichni moji lidé nebo lidé z TK Plus  museli jet do Ostravy, já tu zůstala do dvou, pak jsem tam jela za nimi také a vrátila jsem se v někdy hodinu před půlnocí. Naštěstí jsem tu měla kolegu, který mě zastupoval, vyšlo to perfektně, že supervisor, který tu letos je, Francouz Stephane Cretois, zná areál stejně dobře jako já, protože sem jezdí přes dvacet let dělat Mistrovství světa juniorů do 14 let. Je s ním proto velmi jednoduchá spolupráce a mohla jsem ho tu bez problémů nechat samotného, protože vím, že si poradí."

Máte jako ředitelka turnaje na mobilu tichý režim?

"Ano, mám. Ale telefon mám stále při ruce a pořád si telefon kontroluji."

Paní Černošková, co všechno vůbec obnáší být ředitelkou mezinárodního tenisového turnaje?

"Teď už je to docela dobré, protože když se turnaj rozjede, tak to znamená, že vlastně všechno běží a všechno máte připravené. Jinak ale k sobě potřebuji tým zkušených lidí, kteří samozřejmě s přípravou pomáhají. Bez nich by to nešlo. Každý z členů týmu má na starost něco, bereme i spoustu brigádníků, protože naši stálí zaměstnanci by to nemohli všechno zvládnout. Je to jeden velký kolotoč a na mně už teď v podstatě zbývá pouze komunikace s hráči a se supervisorem atd. Ale dohlédnout musíte na všechno. Příprava na turnaj začíná vždycky mnoho měsíců dopředu. Ta nejtěžší část leží na mém manželovi, který na turnaj shání finance a partnery. Chystají se reklamy, bannery, připravují se kurty. Od správců až po management. Jsou tu holky, které jsou k dispozici jako hostesky, pomáhají se zapisováním tréninků, hráči se na ně obrací, když třeba potřebují vyprat prádlo. Další kluk má na starost dopravu, u něj si hráči objednávají auto na letiště. Máme výhodu, že hotel je přímo v areálu, pouze malou část hráčů, kvalifikantů, máme ubytovanou v centru, mimo hotel, ale to je minimum."

Kolik lidí se na hladkém průběhu turnaje vlastně podílí?

"Ten užší tým tvoří osm lidí. A pak si na to samozřejmě musíte najmout další lidi. Livestreaming, livescore, ochranka, správci. Zaměstnáváme čtyři správce, ale na turnaj jich potřebujeme dvanáct. Chceme, aby to fungovalo, aby každý tým měl na starost jeden kurt a věnoval se mu. Proto jsme byli nuceni ten stav rozšířit, ale to je běžná praxe i na jiných turnajích. Třeba sběračů míčků máme třicet, rozhodčích je třicet, správců dvanáct. Pak potřebujete obslužný personál. Když vezmeme ještě recepční, kuchaře atd., tak se určitě dostaneme přes sto lidí."

Pomáhá vám při pořádání turnaje zkušenost bývalé špičkové tenistky?

"Když člověk hraje, představuje si to všechno strašně jednoduše, žije v tom svém světě, je trošičku sobecký, myslí jen na sebe, na svůj úspěch. Jde si za svým, prosazuje si samozřejmě svoje zájmy. Když jste na druhé straně té pomyslné barikády, tak potom pochopíte, jak obtížná práce je to všechno zajistit, aby to fungovalo, aby ti hráči vůbec mohli přijet a turnaj se mohl uspořádat. Zkusila jsem si to z obou dvou stran a určitě dokážu třeba lépe rozpoznat, protože jsem sama hrála, jestli požadavek nějakého hráče je oprávněný nebo ne. O těch největších hvězdách nebo nasazených hráčích člověk vlastně skoro neví. A naopak kvalifikanti nebo deblisti, ti občas neví, co by si vymysleli. Třeba jeden hráč si stěžoval, že byl po dešti mokrý kurt a on se na něm zranil, udělal si výron.  Říkala jsem mu – nelži, já to viděla, to nemělo s kvalitou dvorce vůbec co společného. Takže zkoušel, že by vyměnil kurt uprostřed zápasu. Což je samozřejmě absurdní a nejde to. Ale někdy se hráči neštítí na tohle zeptat a pokusit se pro ten úspěch udělat cokoliv."

Jak se dává dohromady pavouk turnaje, obsazení?

"Jsme součástí ATP Challenger Tour. Uzávěrka přihlášek je tři týdny před turnajem. Pavouk turnaje má 32 hráčů, podle žebříčku do něj jde 23 hráčů přímo, 6 hráčů vzejde z kvalifikace a 3 jsou volné karty. My je neoslovujeme, hráči se přihlašují sami. Naším zájmem samozřejmě vždycky je, aby tu hrálo co nejvíce Čechů, popř. Slováků. Chceme to dělat pro to, aby naši hráči měli také možnost se ukázat doma, získat body a předvést se před domácím publikem. Letos jsme tu měli obhájce titulu Federica Coriu z Argentiny, který vyhrál vloni, předloni vyhrál Španěl Pablo Andujar. Oba dva jsou tady. Pro hráče je fajn se vrátit na místo, kde to znají a hlavně tam, kde uspěli. Obhajují body a nám se vždycky líbí, když hráči, kteří turnaj vyhráli, přijedou vítězství obhajovat."

V příštím roce budete slavit čtvrtstoletí v pozici ředitelky prestižního turnaje. Máte možnost určitého nadhledu, srovnání. Jak se díváte na současný mužský světový tenis?

"Letos se u nás hodně výrazně mění generace, protože je tu strašně moc mladých, velice šikovných hráčů. Třeba před dvěma lety tu byl ve finále s Andujarem Casper Ruud, který je teď v desítce. A tehdy to byl „jen“ nadějný hráč, který se stěží dostal do hlavní soutěže, dva roky na to  je to hráč top deset. Dnes jsem si na teletextu přečetla, že kvalita turnaje utrpěla, protože vypadli první tři nasazení. Ale podle mě je to spíš známka toho, že hráč, který je dejme tomu 200. na světě, dokáže vyřadit hráče, který je 55. Tenis se nesmírně vyrovnal. Včera jsme viděli další názorný příklad. Zdeněk Kolář málem porazil Tsitsipase v Paříži a tady ten kluk (německý tenista Louis Wessels, aktuálně 321. na ATP – pozn.), se kterým hrál v prvním kole, mimochodem je mu jen 23 let, prohrál ve finále kvalifikace. Ten zápas jsem zrovna viděla a v životě bych neřekla, že když pak nastoupí jako lucky loser proti Zdeňkovi Kolářovi na centrkurt, předvede tak fantastický výkon. Zdeňkovi se nedalo nic vyčíst, bojoval, ale ten kluk hrál fantasticky. Neměl co ztratit, chtěl se vytáhnout. Byla to pro něj příležitost dokázat, že i hráč, který má daleko nižší ranking, dokáže porazit kluka, který je na žebříčku mnohem výš." 

Vždycky mě tu bavilo a baví sledovat mladé, ještě relativně bezejmenné hráče, kteří prahnou po tom prorazit výš. Jen namátkou si vybavuji například Karena Chačanova z ročníku v roce 2019, vloni tu startoval vynikající Argentinec Sebastian Baez, aktuálně 36. na žebříčku ATP.

"Ano, přesně, Chačanov je nyní hráč top dvacet a obrovská hvězda. Teď mu tleskali v Paříži, kde měl krásný zápas s Alcarazem. A takových hráčů tu prošlo mraky. Vezměte si loňské finále Coria – Molčan. Spousta lidí ohrnovala nos a říkala, to nemáte moc dobré finále. Za mě to finále bylo skvělé. Coria byl nadšený, byl to jeden z jeho prvních titulů, předtím tu vyhrál jeho bratr Guillermo. A během roku ho ta výhra nakopla tak, že se dostal na 55. místo na světě. Alex Molčan je dnes slovenská hvězda, když tady vloni hrál, tak všichni říkali „nějaký Slovák je ve finále“. Myslím si, že pro ty mladé kluky jsou tyhle turnaje výborné, protože mají možnost odrazit se do velkého tenisu a dostat se do té vysněné stovky, po čemž každý tenista nebo tenistka touží." 

Koncept vstupu zdarma hodláte zachovat i pro příští ročníky?

"Drželi jsme ho vždycky. Ta objemová položka, příjem, je skoro nulová. A je s tím víc práce než užitku. Vstup je pro diváky volný, aby mohli přijít. Vůbec neuvažujeme o tom, že bychom vybírali vstupné."

Jaký je rozpočet takové akce?

"Prize money jsou 100 000 EUR. Hráčům platíme ubytování, snídaně a obědy, platí si jen večeře. Dále transport z letiště a pak zpět na letiště. Létají do Prahy  nebo do Vídně, my preferujeme Vídeň, máme to blíž a i cesta je lepší. (Petra Černošková se obrací na svého manžela Miroslava Černoška, jednatele TK PLUS s.r.o. a člena čestného předsednictva turnaje, který sedí vedle u stolku) Mirku, kolik je tak celkový rozpočet turnaje? Osm milionů korun (odpovídá Miroslav Černošek)."

Termín UniCredit Czech Open, který pravidelně navazuje na druhý týden konání slavného French Open, považujete za vaši výhodu pokud jde o zájem hráčů představit se na Hané?

"Má to svoje specifika, výhody i nevýhody. Jsme poslední turnaj před travnatou sezonou, takže někteří hráči už nechtějí hrát a dávají si pauzu nebo se už připravují na trávu. Ale naopak řada antukářů, kteří nemají trávu moc rádi, to berou ještě jako poslední šanci uhrát rychle nějaké body před travnatou částí sezony."

Vy sama si v průběhu turnaje chodíte zahrát?

"No to vůbec (úsměv). A během roku bych to spočítala tak na prstech jedné ruky.  Ani mi to nechybí. Víte co, mně by nevadilo jít si zahrát jen tak, jenomže jen tak si s vámi nikdo nechce moc zahrát, protože všichni chtějí hrát na body. A já se nahrála na body za celý život tolik, že už mě nebaví se s někým přetahovat a muset vyhrát."