Upravit stránku

Patrně není oblast, kterou by Miloslav Chvátil v tenisové branži důvěrně nepoznal. Byl aktivním hráčem, trénoval mládež. Jako předseda měl na starost chod celého klubu. A v neposlední řadě  absolvoval jako rozhodčí a organizátor nespočet tenisových turnajů. Na jejich bezproblémovém průběhu se podílí do dneška. „Při turnajích jsem rodiče sundával z plotu. Vždycky říkám, že největší dobro a zároveň zlo na tenise jsou rodiče. Zlo proto, že si často myslí, že jsou nejchytřejší na světě. A dobro, že jsou ochotní s dětmi trávit víkendy a jezdit po akcích,“ vypráví o svých zkušenostech v rozhovoru pro web TOSK Žamberk pan Miloslav Chvátil.

Know how

„Učil mě můj strýc, Břetislav Charfreitag, hrál se tu pak i jeho memoriál. Byl to filatelista a u něj neexistovalo pověsit rozpis turnaje, tzv. pavouka, nakřivo. On mě učil. Snažil jsem se to pak předat Honzovi Pecháčkovi, Kubovi Kulhánkovi.“

První turnaj v roli organizátora

„1969. Byl to rok, kdy jsme se snažili obnovit činnost klubu, šedesátá léta se tu nesla ve znamení dost velkého útlumu. Soutěž hrálo pouze družstvo dospělých, jinak tu nebyla žádná mládež. Řekli jsme si - zkusíme udělat turnaj, pro 32 hráčů. Vzpomínám si, že turnaj v původním termínu zmoknul, přišla příšerná bouřka. Museli jsme to posunout o 14 dnů, tehdy to ale nebyl problém. Žádná pevná termínovka nebyla.“

Miloslav Chvátil 

Komunikace s hráči

„Systém byl takový, že jsme udělali tzv. propozice, kde bylo uvedeno, kdy turnaj bude plus další nezbytné náležitosti a informace. A ty jsme rozeslali klubům, většinou tady v okolí, ale i do Hradec Králové, Prahy, Liberce. A existovala povinnost se do nějakého termínu písemně přihlásit. Odpovědi chodily strejdovi. Měl na to sešit, kam si přihlášky se jmény vzorně zapisoval. Pamatuji si třeba, že Česká Třebová posílala přihlášku na krásném hlavičkovém papíře. A den před turnajem jsme se sešli u strejdy a turnaj jsme rozlosovali. V kuchyni, u stolu.“

Atmosféra turnajů

„Byla určitě jiná než dnes, ale neporovnávám to. Je jiná doba. Dříve bylo podstatně méně turnajů. Je jiný systém, podstatně víc hráčů než tenkrát. Já jako žák jsem například na žádné turnaje nejezdil, žádného trenéra jsem neměl, jako kluci jsme hráli jen mezi sebou.“

1991 – ředitelství turnaje dospělých zleva: J. Pecháček, J. Fiedler, M. Chvátil

Hrála se i smíšená čtyřhra neboli mix?

„Ano. Na 4 kurtech jsme stihli odehrát dvouhru mužů, dvouhru žen, příslušný počet čtyřher včetně mixů. Všechno se to stihlo od pátku od jedné hodiny do neděle do večera. Ale to muselo lítat, děti kropily a zametaly kurty, platilo pravidlo, že poražený šel pískat na umpire.“

Startovné

„Já myslím, že to začínalo někde na 20 korunách, to byly dost velké peníze. To byl tak začátek 70. let.“

Nejlepší turnaj 

„Rok 1975. Zúčastnilo se ho 64 hráčů.“

Organizační tým

„Honza Fiedler si hlídal finanční věci, tzn. vybíral vklady, startovné, pak dělal vyúčtování turnaje. Já se strejdou jsem měl na starost organizaci. Pokud byl u toho Míla Kulhánek, staral se o úpravu kurtů. Do zametání kurtů a kropení jsme zapojovali i děti jako členy oddílu.“

1994 – 25.ročník Memoriálu B. Charfreitaga, ceny předávali zakladatelé. Zleva Jan Fiedler, vítěz dvouhry J. Hobler (Přerov), JUDr. Z. Jaška, J. Hajzler, druhý J. Novák (LTC Pard.) a M. Chvátil

Míčky na turnajích

„Míčky jsme si museli shánět. A to bylo těžké. Vyráběly se v Odrách, v podniku Optimit. Hlavním předmětem výroby bylo gumové těsnění do oken, do aut. A tenisáky měli jako takovou přidruženou výrobu. Byly to papírové krabice po šesti míčcích bílé barvy. Na kurt, na zápas, jsme dávali dva. Ještě šlo sehnat míčky čínské výroby, ale s těmi se nedalo hrát. Používali jsme výhradně značku Optimit.“

Rakety & vybavení

„Jedině Artis. V roce 1972 jsem byl rok na vojně a tam jsem poprvé viděl „Dunlopku“ Maxply, dřevěnou. Já jsem si tu Dunlopku z vojny přivezl, byl tam ligový hráč z Teplic, nějaký Venca Doležal. On měl pocit, že ji naštípl. Já povídám, Vašku, dej mi ji, já s ní ještě budu hrát. Tak jsem ji získal. A nezlomil jsem ji. Byl jsem celý šťastný, pyšný. Pak jsem si koupil belgickou „snauwaertku“. Pak se tu daly koupit polské stomilky, to byly kovové rakety. Bag? Raketu jsem nosil v síťovce. Pokud jde o obuv, skoro všichni používali tenisky „Iskra Partizánske“. To byly universální tenisky, bílé plátěnky, na všechno. Já v nich běžel Běchovice, hrál v nich basket, vystudoval jsem v nich v Olomouci tělocvik.“

Nahoru

Tento web využívá cookies

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zobrazit podrobnosti

Nastavení cookies

Vaše soukromí je důležité. Můžete si vybrat z nastavení cookies níže. Zobrazit podrobnosti