Na vlastní kůži: Pavel Chára čelil nesnesitelnému vedru při návštěvě Australian Open

Představte si, že sedíte v hledišti Rod Laver Areny a sledujete, jak se světová tenisová elita přetahuje o vítězství. Právě takový zážitek si přivezl náš klubový kolega Pavel Chára, který se vydal přes půl světa, aby naživo sledoval špičkové zápasy. O své dojmy, postřehy i atmosféru Australian Open se rozhodl podělit na našem klubovém webu. A jen tak mimochodem – ke kompletaci na Grand Slamech už mu po předchozích účastech Wimbledonu a Roland Garros schází pouze US Open. Chystá se na něj příští rok!

Cesta

„Mezipřistání jsme měli v katarské metropoli Dauhá, let trval šest a půl hodiny, pak třináctihodinový přesun do Melbourne. Lístky jsem zařizoval přes agenturu asi dva měsíce předem. Měli jsme to na dva hrací dny, pouze denní program, bez tzv. night session. Do areálu jsme chodili pěšky. Měli jsme to kousek, asi dvacet minut. Bydleli jsme na hlavní melbournské třídě.“

Počasí

„Počasí? Připadli jsme si s manželkou jako v troubě… Brutální vedro. Vymetená obloha. Už když jsme stáli ve frontě, před vpuštěním do areálu, tak jsme si všimli stánků s kanystry s dávkovači, kde si návštěvník mohl nabrat opalovací krém zdarma. Člověk se tam může spálit už ve frontě. V areálu dobrovolnice rozdávaly malé tubičky s „padesátkou“ krémem. Jsou tam pak i obrovské ventilátory, do kterých vhánějí vodu, to vytváří takovou mlhovinu. Všude jsou kohoutky s vodou, na každém rohu, to jsem v žádném areálu předtím neviděl. Obdivuju tenisty, že to vydrží…“

Zápasy a Češi v akci

„V Melbourne jsme byli druhý a třetí hrací den (13. a 14. ledna). Na centrkurtu jsme seděli v sedmé řadě, byli jsme blízko. Byli jsme na tvrdém slunci, nebyl tam žádný stín, nebylo se kam schovat. Výheň, vzduch se vůbec nehýbal. Na Medveděva jsme vydrželi koukat necelé dva sety a pak jsme se museli jít schovat dovnitř, vychladit se a pak jsme zase mohli jít koukat. Koukat nepřetržitě na celý zápas se nedalo vydržet… Hráči se pořád chodili schovávat do stínu tribuny. Viděl jsem v akci našeho Menšíka proti Gruzínci Basilašvilimu, také Markétu Muchovou. Na centrkurtu jsem zhlédl zápas Sinnera proti Jarrymu, to byla střílečka. Já jsem si tam ale jako divák tenis až tak moc neužil. Nenadchlo mě to.“

Organizace

„S Monikou (manželka – pozn.) nám to přišlo jako takový tenisový fesťák, jak to tam lidi brali, jak k tomu přistupovali. Bylo to rozkouskované. Příliš se mi nelíbila organizace, v hledišti byl pohyb, hráče to rušilo, nikdo to nehlídal, nedirigoval. Když to porovnám s Londýnem nebo Paříží, tak tam na zápasy chodili vyloženě tenisoví fanoušci, vyzrálí, kteří dobře věděli, na co jdou. Tady jsme si trochu připadali jako na nějaké pouti, kam lidi přijdou hlavně za zábavou. Přišlo mi, že areál je z těch tří, které jsem měl možnost poznat, největší, dokonce jsme tam cestou na jeden zápas trochu zabloudili. Velké vzdálenosti.“

… těšení na Kyrgiose

„Když hráli domácí Australané, bylo slyšet brutální řev, lidi byli nahecovaní. Těšil jsem se na Nicka Kyrgiose a jeho šikovnou ruku, ale vypadl hned v prvním kole…“

Gastronomie & suvenýry

„Žádné gastronomické zážitky jsem tam bohužel nezažil. To se třeba s Francií a Roland Garros nedá vůbec srovnat. Všechno jídla fastfoodového typu. Šampaňské v plastových skleničkách… Po téhle zkušenosti už bych sem víckrát nejel. Pokud jde o suvenýry, koupil jsem si ručník, kšiltovku a přivezl jsem si také tenisový míček. Vysvětlím - sběrači resp. pořadatelé seberou ohrané míčky z jednotlivých zápasů a prodávají je za tři dolary. Míček je vystavený tady na klubovně, značka Dunlop.“

US Open? Ano!

„V plánu mám US Open, příští rok bychom rádi vyrazili. Teď už nemůžu couvnout“ (smích)