Upravit stránku

Dokázal vybojovat bod na mužském profesionálním okruhu ATP, v rámci ITF World Tennis Tour odehrál téměř čtyřicítku zápasů. Nějaký čas spolupracoval s účastníkem několika grand slamů Ivo Minářem. Daniel Rabas (23) rozvíjel v mládežnických kategoriích svůj talent několik sezon na kurtech TOSK Žamberk  a na svůj bývalý klub nezapomněl. „TOSK? Příjemná rodinná atmosféra, která se ve většině klubů nenajde. Společné akce, skvělá soustředění,“ vzpomíná na žamberecká léta student 3. ročníku práv a 4. ročníku politologie Univerzity Palackého v Olomouci.

Dane, kdy jsi naposledy držel v ruce tenisovou raketu?

"V pátek, tedy včera (rozhovor proběhl v sobotu – pozn.). A budu ji držet v ruce zase až příští pátek."

To už víš…

"… ano, přesně tak, to už vím (úsměv). Byl jsem si zahrát s Bětkou (Alžběta Nováková – pozn.), mojí přítelkyní. Také dříve hrála závodně tenis. Chodíme spolu hrát zhruba jednou týdně v Chrudimi, odkud Bětka pochází."

Byl u Rabasů tenis tzv. rodinným sportem?

"Ne, právě že vůbec. Máma ani táta tenis nikdy nehráli. K tenisu jsem se dostal přes strejdu, bratra mé mámy. A od fotbalu, který jsem hrál asi rok, jsem přešel k tenisu."

Nebyl jsi tedy ten typ dítěte, které v jednom kuse tahá rodiče za rukáv a prosí, aby mohlo jít hrát tenis…?

"To, že jsem se dostal k tenisu, bylo spíše vlivem mého okolí. Nebylo to tak, že bych přišel a řekl - já chci hrát tenis. Tenis hrál ještě můj brácha u nás v Chocni, ale bylo to jen chvíli, spíše rekreačně. A myslím si, že už by si ani nevzpomněl, kdy naposledy držel raketu v ruce." 

Část tvé tenisové kariéry je spojena s TOSK Žamberk, pro jehož webové stránky tenhle rozhovor děláme. Jak jsi se vlastně do Žamberka dostal?

"S tenisem jsem začínal cca ve svých šesti let v Chocni, kde jsem trénoval u Jindřicha Šrejmy. Ten pak odešel trénovat do Švýcarska. A tehdy pro své zbylé svěřence udělal schůzku, kde doporučoval, kam by kdo mohl v rámci Pardubického kraje přestoupit. A mně jako nejlepší možnost doporučil jít do Žamberka, kde trénoval Radek Neugebauer, se kterým jsem se následně spojil a kolem roku 2007 jsem začal dojíždět a trénovat v Žamberku."

Co se ti po těch letech vybaví, když se řekne TOSK Žamberk?

"Příjemná rodinná atmosféra, která se ve většině klubů nenajde. Společné akce, skvělá soustředění. Hodně dětí a hodiny přirozeného hraní tenisu, i mimo trénink, mezi sebou. To mi bylo sympatické."

Jsi s někým z tehdejší party dodnes v kontaktu?

"Hodně jsem tehdy hrál s Péťou Opletalem. S ním jsem si byl vloni párkrát zahrát, v Žamberku a Dolní Dobrouči. Studuje v Olomouci jako já, tak se vídáme i tam. V kontaktu jsem i s Dominikem Jedličkou, ale mám pocit, že on začínal, když já už jsem v Žamberku pomalu končil a začínal jsem se připravovat na LTC Pardubice. Jinak už asi s nikým víc v kontaktu nejsem."

Ve tvé „žamberecké éře“ tě trenérsky vedl Radek Neugebauer. Jak na něj vzpomínáš?

"Byl to profesionálně přísný trenér. Přísný v dobrém slova smyslu. Vyžadoval disciplínu. Bylo to s ním super. Hodně se hrálo, hodně se tomu věnoval. O tenis se zajímal, referoval třeba o zajímavých zápasech, které viděl v televizi. Co kdo v jaké situace hraje atp. Vzpomínám na něj jen v dobrém." 

Za TOSK jsi hrál v soutěžích smíšených družstev od jara 2008 postupně v kategoriích mladší/starší žáci a dorost. Vrátil bych se teď do roku 2010. V srpnu jste hráli finále mistrovství republiky družstev starších žáků v Rakovníku…

"… ano, jasně, vzpomínám si."

Zaujal mě tam jeden tvůj zápas proti hráči, který je v současné době v širší světové špičce. Vybavíš si, proti komu jsi tenkrát nastoupil?

"První zápas bylo, tuším, předkolo, proti nějakému týmu z Prahy, hrál jsem proti Alessandro Riccimu. 2:6, 5:7 nebo nějak tak (poznámka – zápas skončil 5:7, 4:6, soupeřem byl tým TC VŠ Praha). Každopádně Sandro to asi nebude, protože ten není v širší světové špičce (úsměv)."

Výborně, paměť máš skvělou.  Já bych ale vyzdvihl jiné zajímavé jméno, dnes známé už prakticky celosvětově.

"Proti ČLTK jsem hrál proti Čížkovi. Přemýšlím… Za jaký klub hrál?"

Dobrá, malá nápověda po telefonu. Severočeská tenisová.

"Tak to už fakt nevím."

Jde o cizince…

"Ne, nevzpomenu si."

Je to Polák Hubert Hurkacz.

"Jóó, tak Hurkacz. Není už ve stovce?"

Aktuálně je 20. na světě. A porazil tě dvakrát 6:2.

"Myslím si, že už tenkrát tam byl možná se svým trenérem. A když se dohrála družstva, tak pro něj den nekončil a věnoval se dál kondici nebo tenisu." 

Tvé první zkušenosti s mužským tenisem jsou z léta 2013, kdy ti bylo 15 let. Jak bys obecně srovnal dorostenecký a dospělý, chlapský tenis? V čem vidíš největší rozdíl?

"Hlavně v herní jistotě a ve fyzické zdatnosti. Dospělí, i když to třeba nejsou úplně top hráči, udrží míč ve hře. A pak je to fyzická zdatnost, připravenost, tam vidím velký rozdíl. Tenis u mladých se ale posouvá. Dnes je ještě mnohem náročnější uspět než v době, kdy jsem hrál aktivně já."

Tvým maximem mezi dospělými je 53. místo v republice (rok 2019). Máš v sobě ještě ambici nebo touhu tuhle laťku překonat?

"Pro mě, když to tak řeknu, profesionální kariéra skončila v okamžiku, když jsem začal studovat práva. Proto si myslím, že je fakt hodně malá pravděpodobnost, že tohle maximum překonám. Turnaje, které jsem jel vloni, bylo pár céček, bylo to spíš pro radost. Abych se hýbal a pokecal si s lidmi od tenisu. Svou účast na turnajích už proto beru jako takovou milou společenskou událost."

Nicméně na stále výborné úrovni, slušelo by se podotknout.

"Vloni jsem neprohrál zápas (úsměv)."

Vloni v létě jsi se představil na turnaji nesoucí název „Severní vítr je krutý“ v Dolní Dobrouči. Jak se hráč tvého kalibru objeví, při vší úctě k Dolní Dobrouči, právě tady?

"To už je právě období, kdy jezdím na turnaje jako na společenskou událost. Péťa Opletal mi nabídl, že bychom mohli dát někdy společného debla. Tak jsme se domluvili na tenhle turnaj."

Turnaj v Dobrouči jsi vyhrál?

"Ano, vyhrál. Bez ztráty setu."

Jaká byla cena?

"Bylo mi řečeno, že vzhledem k malému počtu účastníků je cena nula (smích). Žádný diplom, žádné peníze, žádný pohár. Celý ten víkend pršelo, hodně se přerušovalo, na posezení u grilu to bohužel nebylo. Ale potkal jsem se tam třeba s Honzou Hlaváčem, povídal jsem si s dalšími lidmi o tom, co se kde děje, kdo co dělá. Bylo to příjemné." 

Zmínil jsi se o faktickém konci své profi kariéry. Co si pod tím mám konkrétně představit?

"Mám tím na mysli turnajovou kariéru. Když jsem odmaturoval, měl jsem takovou dohodu s rodiči, že když odmaturuji a dostanu se na práva, mohu je přerušit a oni mi budou dotovat tenis, zahraniční turnaje kategorie Futures, budou mi v Praze platit trenéra. A měl jsem nějaký cíl, který, kdybych splnil, tak by mě podporovali dál. Jenže cíl jsem nesplnil a sám jsem usoudil, že bude lepší, když začnu naplno studovat. Tak jako jsem dělal naplno tenis, tak teď dělám naplno vysokou školu. "

Pokud to není tajemství, jaký cíl to byl?

"Chtěl jsem získat za sezonu 8 bodů na ATP. Což se nakonec nepovedlo, získal jsem jenom jeden." 

Ten jsi vybojoval v srpnu 2017 v Egyptě. Vybavíš si okolnosti turnaje?

"Hrálo se v jednom klubu asi 50 km za Káhirou. Hrál jsem tam tehdy na dvou turnajích, jel jsem tam společně s Filipem Dudou. Na prvním turnaji jsem prohrál 6:7 6:7 s jedním Italem, hráli jsme přes tři hodiny. Byl jsem zklamaný, měl jsem velkou šanci postoupit do hlavní soutěže. Na druhý turnaj jsem měl volnou kartu a tam jsem vyhrál nad jedním klukem z Ukrajiny." 

Kolik zemí jsi v rámci futures (mužský okruh ITF, představuje třetí a nejnižší úroveň mužského profesionálního tenisu – pozn.) procestoval?

"Spočítal jsem to na deset zemí mimo Českou republiku. Slovensko, Maďarsko, Rakousko, Nizozemsko, Turecko, Egypt, Kazachstán, Maroko, Uganda, Tunisko."

Je obtížné hodnotit sám sebe, nicméně – jak bys popsal svůj styl tenisu?

"Nikdy jsem nebyl žádný střelec. Běhal jsem a hitoval." 

Vím o tobě, že jsi měl svou hru postavenou na výborné fyzické připravenosti.

"To je pravda. Kondici jsem při svém stylu hry musel mít dobrou. Už v Žamberku jsme chodili běhat tzv. remízek…" 

… ten děti po tréninku běhají pořád (smích)

"To je fajn. Pak musím říct, že se mnou hodně sportoval táta. Jezdili jsme na kole, kolečkových bruslích… Postupně jsem začal mít i kondičního trenéra. Fyzička byla mojí nejsilnější stránkou. Dokázal jsem běhat na konci zápasu stejně jako na jeho začátku." 

Kolik cm vlastně měříš?

"187 cm. Ale pokud se chceš zeptat na servis, na něm se to bohužel nikdy moc neprojevilo (smích). To byla moje největší slabina." 

Máš nějaký výsledek mezi dospělými/dorostenci, na který jsi hrdý, vážíš si ho?

"Nejvíc si považuji toho bodu do ATP, který jsem uhrál v Káhiře. To pro sebe beru jako největší úspěch. Když budu brát český okruh, vyhrál jsem nějaká béčka. Na áčku se mi podařilo projít nejdál do čtvrtfinále. V dorostenecké kategorii jsem hrdý na vítězství áčka a čtvrtfinále pardubické juniorky v singlu. Na HMČR jsem došel s Dominikem Křipským dokonce do finále čtyřhry."

Pokud jde o tenis, co tě letos čeká, co plánuješ?

"Chci jet na nějaká „céčka“ tady v kraji, zatím přesně nevím kam. Ale 2-3 turnaje bych si chtěl zahrát." 

Dane, víš o tom, že se v Žamberku podařilo zrekonstruovat tenisovou halu?

"Ano, viděl jsem fotky na Facebooku. Až budu mít cestu kolem, určitě se do haly rád podívám. A také na fotky na chodbě, na kterých jsem. To mě vždycky zahřeje u srdce." 

Nahoru