Zrcadlovka je kouzlo, říká fotograf Josef Šulc

Přestože ho studia připravovala na kariéru IT specialisty, rozhodl se nakonec Josef Šulc přehodit pomyslnou výhybku a vydal se na dráhu profesionálního fotografa. Pro TOSK Žamberk letos nafotil sérii snímků z několika mistrovských utkání, které budou k vidění na stěně chodby klubovny TOSK, klubové vývěsce na pěší zóně nebo právě v tomto rozhovoru pořízeném pro oficiální webové stránky TOSK Žamberk. „Focení zápasů TOSK byla moje první velká zkušenost s tímto sportem. První půlhodinu, když jsem chodil okolo, jsem zjistil, že nemám ani jednu fotku, která by se mi líbila,“ vzpomíná se smíchem Josef Šulc. Na úvod informace pro znalce a insidery - Josef Šulc používá foťáky Fujifilm X-T3 a X-T4.

Výměna kola za foťák

"První foťák jsem si koupil za peníze z brigády, bylo mi asi patnáct. Tenkrát už se objevovaly první digitály. Ale fotil jsem dokumentování života kolem sebe, párty s kamarády, výlety, běžné dění. Pak foťák ležel pár let doma bez povšimnutí, na vysoké škole v Pardubicích jsem ale začal uvažovat o tom, že bych si pořídil lepší přístroj. Kamarád měl zrcadlovku, zrovna udělal státnice a řekl mi, hele, půjč si ji na pár dnů. Tak jsem zjistil, co je zrcadlovka a jaké to je kouzlo. Pak jsem s jedním klukem z Brna vyměnil svoje sjezdové kolo za starou zrcadlovku Canon. A bylo vyřešeno."

Jak se stane z koníčku práce

"Jsem samouk, do žádné fotografické školy nebo kroužku jsem nikdy nechodil, i když jsem o tom uvažoval. Po základce jsem vystudoval Střední průmyslovou školu elektrotechniky a informačních technologií v Dobrušce. Během studia na Univerzitě Pardubice jsem se věnoval i grafice, v rámci univerzity jsem vyhrál nějakou soutěž, takže pak po Pardubicích jezdil asi rok trolejbus s mojí grafikou. Pokračoval jsem dál ve focení a pak jsem studia předčasně ukončil. Zjistil jsem, že sezení u počítače není to, co chci dělat. Šel jsem dělat grafiku do jednoho studia, pak jsem šel na šest let do OEZ Letohrad na oddělení kvality. Člověk se v OEZ naučil úplně jiný obor a v rámci těch šesti let jsem fotografování postupně překlopil na regulérní práci. Celou dobu to byl „jen“ koníček, pak jsem se ale z vícero důvodů rozhodl, že musím jít svou vlastní cestou. Tuhle práci dělám už šest let."

Sportovní fotografie

"S žánrem sportovní fotografie jsem se zrcadlovkou začínal. Jezdili jsme hodně snowboard a skateboard, zkrátka adrenalinové sporty. Myslím, že díky tomu jsem se dostal hodně do povědomí po celé republice. Fotil jsem free ride v Alpách, snowboard, skateboard, BMX kola, sjezdová kola, trial, motokros, rallye, rallye cross, silniční cyklistiku… Fotil jsem pak několik let pro Red Bull. Byl jsem zároveň asi šest let ambasadorem Fujifilmu právě pro žánr sportovní fotky. Dělali jsme workshopy, přednášky, spolupracovali jsme se sportovci, jezdili jsme s nimi po Evropě. Před pár lety jsem sportovní focení úplně ukončil. Teď se věnuji firemním  a produktovým fotkám."

Zásady chování při fotografování sportovních akcí

"Fotil jsem velké sportovní mezinárodní akce, například snoboardový Snowjam pro Red Bull. A tam ta pravidla byla hodně striktní. I když má člověk press card a je jedním ze tří hlavních fotografů, tak musí projít – nazvěme to tak – školením. Tím pádem ví, že sportovec a sportovní prostředí má svoje hranice, přes které by fotograf – pro dobrou fotku – neměl jít. Vím, že nejdříve musím kouknout na prostředí, kde jsem, chvíli pozorovat, co se tam děje.  A pak je stejně dobré se ptát ještě pořadatele. To je prvotní věc, kterou by měl fotograf udělat, zeptat se pořadatele, kam může a kam už ne. To bylo hodně znát při rallye. Přes Red Bull jsem měl možnost potkat se s Estoncem Jaanusem Ree, podle mě nejlepším fotografem v rámci WRC (Wold Rally Car). Když jsme přijeli do Finska, hned si mě vzal bokem a u piva mi řekl, že se zítra ráno potkáme na trati. A tam mi poradil, kam až můžu, jak fungují zatáčky, abych nebyl na výjezdu ze zatáčky apod. A jeho zásadní rada zněla -  i kdybys mohl mít tu nejlepší fotku na světě, tak kvůli svému bezpečí nepůjdeš do zbytečného rizika."

Tenis? Velká zkušenost!

"Letošní focení mistrovských zápasů pro TOSK byla moje první - a velká - zkušenost tohoto druhu. První půl hodinu, když jsem chodil okolo, jsem zjistil, že nemám ani jednu fotku, která by se mi líbila… (smích). Tak jsem si v duchu říkal - co tady vůbec budu dělat? Postupem času už jsem ale zjistil, odkud a z kterého místa fotky vypadají dobře." 

Můj vztah ke sportu

"Pozitivní, ale nemám na něj čas (hořký smích). Sport miluju, snažím se jezdit v zimě na snowboardu. V létě pak sjezdové kolo. Tenis jsem chodil hrát rekreačně v Líšnici, kde jsem do třinácti let žil. S kamarády jsem chodil hrát pravidelně nohejbal."

Kdo mě inspiroval

"Když člověk začíná, doporučuji sledovat lepší fotografy a učit se od nich. Nebo alespoň sledovat jejich tvorbu, dnes hlavně prostřednictvím instagramu. Já jsem úplně na začátku vědomě kopíroval, abych se naučil pracovat především se světlem. Kompozici člověk docela načte a postupně ji i nakouká praxí. Právě v rámci světel jsem svého času hodně sledoval tvorbu Dana Vojtěcha. Dnes už mám svůj styl."